Ochranný meč
Prvotní účel meče v lóži je zřejmý a není třeba se u něj dlouho zdržovat. Meč je zbraň, sice útočná, ale především obranná.
Nejde o žádnou zvláštní symboliku, pouze o potvrzení, že je nutné chránit lóži a zednářskou práci před zvědavostí profánních osob. Proto jsou ve všech zednářských ritech, ať už anglosaských nebo kontinentálních, důstojníci pověření střežením vstupu do lóže (strážce, hlídač) vyzbrojeni mečem.
Meč jako symbol rovnosti
Nošení meče všemi mistry v lóži je specifikem francouzského, a později šířeji evropského zednářství. Tento zvyk měl sociologický význam a sloužil k potvrzení rovnosti, která mezi zednáři panuje. Ve společnosti starého režimu bylo totiž nošení meče v civilním životě výsadou aristokracie, zejména takzvané „mečové šlechty“. Již od 17. století se totiž rozlišovalo mezi „mečovou šlechtou“, tedy tradiční šlechtou dědící po staré válečnické třídě, a novou realitou, „talárovou šlechtou“, tedy šlechtici, kteří se věnovali administrativní nebo soudní kariéře a díky svému univerzitnímu vzdělání nosili akademický talár.
Vzhledem k počtu šlechticů, kteří navštěvovali lóže, nepřicházelo v úvahu vyjadřovat rovnost jinak než „shora“. Francouzské zednářství se tak trochu odvrátilo od vzpomínek na operativní zednářství, což anglosaské zednářství nikdy neudělalo. Toto opovržení operativní tradicí se projevilo i slavným projevem rytíře Ramsayho v roce 1736, který zednáře označil za potomky křižáků, a otevřel tak cestu k bohatému rozvoji vysokých stupňů REAA. Když se člověk stal zednářem, stal se rovným šlechtici, pocházel z řad křižáků, templářů, tajemných rosenkruciánů či alchymistů… Bylo to prestižnější než se hlásit k dědictví pokorných stavebních dělníků!
Veškeré lóžové meče, dýky a tesáky naleznete zde. Prohlédnout kolekci.
Plamenný meč
Plamenný meč, který nosí Ctihodný mistr ve většině kontinentálních zednářských ritů, je výsledkem hlubšího symbolického zpracování. Výchozím bodem tohoto vývoje byla ochranná funkce meče strážce či hlídače.
V tehdejší stále převážně křesťanské společnosti, co mohlo připomínat meč, jehož funkcí je bránit v přístupu na posvátné místo? Slavný plamenný meč, kterým cherubíni střežili zahradu Eden po pádu člověka (Genesis 3, 24). Jenže pak by bylo logičtější vyzbrojit plamenným mečem strážce nebo hlídače, a nikoliv Ctihodného mistra. Tato myšlenka byla pravděpodobně zvažována, o čemž svědčí výšivka ve tvaru plamenného meče, která v některých ritech (zejména ve Skotském ritu dávném a přijatém) někdy zdobí náhrdelník strážce.
Symbolika meče se však obohatila o další interpretaci: několik biblických textů považuje meč za symbol božského Slova, které je zároveň stvořitelské, ničivé i oživující. Zednářství proto učinilo z plamenného meče nositele předávání, a to předávání iniciačního poznání.
Pokud plamenný meč v mnoha zednářských ritech právem náleží Ctihodnému mistrovi, je to proto, že spojuje obě biblické interpretace a je mu tak přisouzena dvojí funkce: střežit přístup k poznání jakožto transcendentní realitě, a to nejen k lóži jakožto fyzickému místu, a dále toto poznání předávat tomu, kdo se jej ukázal být hoden.
