Olovnice, nebo kolmice?
Některé zednářské rituály používají spíše termín „olověná šňůra“ než „kolmice“, přestože se nejedná o zcela stejný nástroj. Olovnice je rozměrnější a slouží k měření vertikality velkých konstrukcí, jako jsou zdi či pilíře. Kolmice je menší, tvoří ji olovnice zasazená do dřevěného rámu (v zednářství obvykle ve tvaru oblouku) a používá se k měření svislosti menších objektů, například opracovaného kamene.
Princip obou nástrojů však zůstává stejný: oba slouží k ověření vertikality a fungují na základě gravitace (což je jeden z významů písmene G v některých zednářských rituálech Francouzského ritu). Ve starých anglických zednářských katechismech z 18. století je kolmice často zmiňována, vždy však ve spojení s dalšími dvěma nástroji: vodováhou a úhelníkem. Tyto tři nástroje definují správný trojrozměrný prostor, v němž se svobodný zednář pohybuje: úhelník na zemi vyznačuje obdélníkovou základnu objemu, jehož vertikální a horizontální přesnost zaručují kolmice a vodováha. Staré zednářské rituály rovněž uvádějí, že zednářská znamení se provádějí pomocí úhelníku, kolmice a vodováhy, což je pravda: chodidla jsou umístěna do úhelníku, tělo je vzpřímené podle kolmice a vodováha řídí pohyb paží.
Vertikalita v zednářství
Vertikalita, kterou kolmice naznačuje, není pouze technickým údajem nezbytným pro stavitelské umění. Získává zcela jiný rozměr, když je spojena s prací, kterou učni vykonávají pod pozorným vedením druhého dozorce. Závaží připevněné ke šňůře kolmice směřuje neustále ke středu Země a připomíná tak práci na introspekci, která je prvním úkolem učně (a samozřejmě zůstává nezbytnou pro zednáře všech stupňů).
Kolmice tedy připomíná, že než byl učeň přijat mezi svobodné zednáře, sestoupil do nitra Země během doby strávené v kabinetu reflexe. Zhmotňuje tak heslo V.I.T.R.I.O.L. (Visita interiorem terrae rectificandoque invenies occultum lapidem – Navštiv vnitřek Země a očišťováním nalezneš skrytý kámen), které se v tomto kabinetu v mnoha zednářských ritech objevuje. Zednář je vybízen k cestě za poznáním sebe sama v těch nejtajemnějších hlubinách, nikoliv egocentrickým způsobem, ale proto, aby se otevřel světu a ostatním.
Olovnice kolmice má totiž dva konce: jeden je tíhou olova tažen ke středu Země, zatímco druhý zůstává zavěšen v tom, co bychom mohli nazvat Nebem. Pokud je zednář vybízen k sestupu do srdce Země, je to proto, aby se mohl lépe vrátit zpět a dosáhnout Nebe. „Poznej sám sebe a poznáš vesmír i bohy,“ hlásal iniciační program delfského chrámu, jímž se svobodní zednáři přirozeně inspirovali.
Čínská tradice jako zdroj inspirace
Kolmice nám ukazuje orientaci v prostoru, na kterou se v zednářství někdy trochu zapomíná, neboť se zde upřednostňuje především dvojrozměrná orientace podle čtyř světových stran. Zmínka o zenitu a nadiru, které označují vertikální rozměr, se sice objevuje v instrukcích a někdy i v rituálu otevírání prací, ale často není příliš zkoumána ani využívána.
Čínská duchovní tradice je však v tomto ohledu velmi pozorná a mohla by zednářům poskytnout velmi zajímavé podněty k zamyšlení. Zatímco vesmír je zde popisován v pojmech „deseti směrů“ (čtyři světové strany, čtyři mezisměry a vertikální osa nahoru a dolů), zvláštní důraz je kladen na vertikalitu, chápanou jako základ čísla tři.
Ideogram pro číslo tři představuje tři vodorovné čáry, z nichž ta prostřední je kratší. Spodní čára představuje Zemi, horní Nebe a prostřední, kratší čára symbolizuje Člověka, místo setkání Nebe a Země. Člověk je tak spojnicí mezi Nebem a Zemí, nachází se v napětí mezi těmito dvěma realitami a neustále usiluje o to, aby se srovnal a jednal (nebo spíše „ne-jednal“, jak by řekli Číňané) v souladu s Univerzálním zákonem. Proto je výchozím postojem všech forem vnitřních bojových umění (jako je Taiji Quan) nebo psycho-tělesných praktik, jako je Qi Gong, dokonalá vertikála: chodidla u sebe, zakořeněná v Zemi, páteř napjatá směrem k Nebi, brada lehce zasunutá, jako by neviditelná nit táhla cvičence za temeno hlavy. V tomto postoji je Člověk na svém místě ve vesmíru a z této pozice může začít rozvíjet svůj pohyb, který, pokud je v souladu s Univerzálním zákonem, bude označen jako „ne-jednání“. Pozor však, „ne-jednání“ neznamená nic nedělat, ale jednat v souladu s Tao, Univerzálním zákonem. Naopak jakékoli neuspořádané jednání založené na egu bude označeno jako „jednání“.
