Počátky londýnského zednářského chrámu
Zdá se, že ještě před vznikem Velké lóže v Londýně v roce 1717 (nebo pravděpodobněji 1721) měli první angličtí spekulativní zednáři v Londýně své zasvěcené místo známé jako „Masons Hall“. Víme to díky deníku Eliase Ashmolea (1617–1692), který byl na zasedání konané 10. března 1682 předvolán. Přesná poloha ani rozměry tohoto místa nejsou známy a honosný název „Masons Hall“ mohl označovat velmi skromné prostory.
Je však známo, že Velká lóže Londýna žádné takové stálé sídlo neměla a lóže se scházely v hostincích, po kterých často nesly i své jméno. Podle oficiální verze se 24. června 1717 sešly čtyři zakládající lóže v hostinci „U husy a grilu“ (Goose and Gridiron), aby ustavily Velkou lóži Londýna.
Chrám z roku 1775
Teprve v roce 1775 získala Velká lóže Londýna dva domy oddělené zahradou na Great Queen Street. Plánovali oba domy propojit rozsáhlou halou, která by sloužila jako zednářský chrám. Architektonickou soutěž vyhrál Thomas Sandby (1721–1798) a první londýnský zednářský chrám byl slavnostně otevřen 23. května 1776. V roce 1820 byl rozšířen o novou budovu navrženou neoklasicistním architektem Johnem Soanem (1753–1837), který je rovněž autorem budovy Bank of England a jídelny v Downing Street č. 10.
V roce 1860, kdy se organizace již od roku 1813 nazývala Sjednocená velká lóže Anglie, získala lóže nový pozemek vedle chrámu a rozhodla se zbourat Soanovy přístavby, aby budovy z roku 1775 začlenila do většího celku. Tento projekt vycházel z plánů a nákresů Fredericka Pepyse Cockerilla (1754–1827), který byl v té době již více než třicet let po smrti.
Tento druhý londýnský zednářský chrám byl využíván až do konce 20. let 20. století. Budova však byla oslabena požárem v roce 1883 a v roce 1910 byla částečně zbourána, aby uvolnila místo novému prostoru. Již v roce 1919 vévoda z Connaughtu, který byl velmistrem Sjednocené velké lóže Anglie v letech 1901–1939, zahájil rozsáhlou sbírku na stavbu nového zednářského chrámu na stejném místě.
Chrám z roku 1860
Architektonickou soutěž vyhlášenou v roce 1925 vyhráli architekti Henry Victor Ashley (1872–1945) a Francis Winton Newman (1873–1953). Práce na třetím londýnském zednářském chrámu začaly v roce 1927 a byly dokončeny v roce 1932. Vévoda z Connaughtu jej původně zamýšlel jako památník 3 325 anglických zednářů, kteří padli v první světové válce, a pojmenoval jej „Zednářský památník míru“ (Masonic Peace Memorial). Název Freemasons’ Hall získal až po vypuknutí druhé světové války v roce 1939.
Freemasons’ Hall v celé své kráse
Architektura Freemasons’ Hall je nádherným příkladem stylu art deco, pro který jsou typické čisté geometrické linie, luxusní materiály a propracované dekorativní motivy. Velký chrám (Grand Temple) v srdci budovy je obzvláště působivý díky svým zdobeným stropům, vitrážím a symbolickým sochám. Pojme 1 700 osob a slouží k obřadům Velké lóže i řídících orgánů různých přidružených zednářských řádů (např. Royal Arch).
Velký chrám
Tato honosná budova však ukrývá i mnoho dalších prostor, včetně 21 menších chrámů, které využívají londýnské lóže. Některé z nich jsou velmi prostorné, jako například chrám č. 1 s kapacitou 600 míst. Některé jsou, stejně jako Velký chrám, vybaveny nádhernými varhanami od slavných varhanářů Henry Willis & Sons, kteří postavili nástroje pro mnoho anglických katedrál i pro londýnskou Albert Hall.
Freemasons’ Hall zahrnuje také řadu jednodušších chrámů, které slouží k výukovým účelům členů. Budova samozřejmě disponuje i bohatou knihovnou a muzeem, kde je vystaveno množství zednářských předmětů s vysokou historickou hodnotou.
Návštěva Freemasons’ Hall
Památka takového architektonického a historického významu samozřejmě nemohla zůstat před veřejností skryta. Pořádají se prohlídky Velkého chrámu a muzeum je přístupné zdarma, což je v Londýně vzácnost. Knihovna je rovněž přístupná veřejnosti, avšak knihy se nepůjčují domů a lze je studovat pouze na místě po předchozí domluvě.
Pohled na exteriér Freemasons’ Hall
Freemasons’ Hall však zůstává především sídlem Sjednocené velké lóže Anglie a zednářské aktivity se zde konají velmi často. Proto 21 vedlejších chrámů a výukové místnosti nejsou veřejnosti přístupné a zůstávají vyhrazeny pouze členům řádu.
